Včera jsem si zašel do kavárny. Objednal jsem si jednu kávu a skoro jako každý třetí jsem si v klidu a pohodě otevřel tablet, abych se podíval, co přináší informační servery za novinky.
Na dvou serverech vyskočila jako první zpráva, že osobností roku 2015 svobodného světa je A. Merkelová. Našel jsem ještě sílu dočíst si první řádek a podívat se na obrázek, jak si jeden z migrantů pořizuje nejdražším mobilním telefonem na trhu selfie právě s německou kancléřkou. Dál jsem neměl sílu číst.
Přestal jsem si číst a nebyl jsem schopen ubránit se toku pesimistických myšlenek na téma - kolik z aktuálního jednoho milionu migrantů v Německu může být reálným potencionálním nebezpečím, kolik se z jednoho milionu běženců může následně zradikalizovat a docházel jsem k neradostným číslům.
Při této spontální neradostné kalkulaci vešly do kavárny tři mladé ženy a byly úplně zahalené. Posadily se k vedlejšímu stolku a začaly se rozhlížet a rozhlížet.
A v tom se to stalo. Dostal jsem běžný lidský strach. Zaplatil jsem, rychle opustit kavárnu a uvědomil jsem si, že od teď jsem už XENOFOB.
Uvědomil jsem si, že mám strach, a uvědomil jsem si, že tento nepříjemný pocit budu mít asi stále častěji. A to mne fakt netěší.